Proč bude reakce Íránu jiná, než očekáváme?

Novinář Wojciech Albert Łobodziński sleduje současnou napjatou situaci na Blízkém východě po zavraždění vůdce Hamásu v Íránu a potenciální íránské reakce na incident.

Poté, co byl 31. července jen několik hodin po inauguraci nového prezidenta Masúda Pezeškiana v Teheránu zavražděn vůdce Hamásu Ismail Haníja, se Blízký východ připravuje na možnou reakci Íránu. Izrael zatím nepotvrdil ani nevyvrátil, že by se na incidentu jakkoli podílel. Zdá se však, že média i mezinárodní činitelé, včetně těch íránských, se domnívají, že za atentátem na vůdce Hamásu stojí Izrael. Zdá se také, že kontrarozvědné a zpravodajské aktivity zaměřené proti Izraeli nabývají na intenzitě, jak mimo jiné uvedl izraelský list Yedioth  Ahronoth.

„Čas hraje v náš prospěch a doba čekání na tuto reakci může být dlouhá,“ uvedl mluvčí íránských Revolučních gard Alímohammad Naini s odkazem na možnost odvety vůči Izraeli. Podle íránských státních médií prý íránští představitelé analyzují různé okolnosti, což může znamenat, že odpověď islámské republiky nebude opakováním předchozích operací. Alespoň tak to uvádí například saúdskoarabský list Arab News.

USA se snaží zapojit spojence s vazbami na Írán, aby Teherán přiměly ke zvážení snížení napětí na Blízkém východě. To se shoduje s návštěvou amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena v regionu, kde se snaží podpořit pokrok směrem k příměří v Gaze.

Mluvčí Revolučních gard prohlásil, že Teherán podporuje každý krok, který ukončí válku v Gaze a pomůže jejímu obyvatelstvu. Zároveň však dodal: „Nepovažujeme kroky USA za upřímné. Domníváme se, že USA jsou stranou války v Gaze.“

V médiích a mezi odborníky, včetně agentury Reuters, se objevily náznaky, že Írán pravděpodobně nepodnikne kroky, které by mohly potenciální dohodu zmařit. Bylo naznačeno, že příměří v Gaze by mohlo pomoci zabránit další eskalaci.

Na druhou stranu je jen málo pravděpodobné, že by Teherán po obrovské urážce, kterou atentát na vůdce Hamásu v den inaugurace nového íránského prezidenta bezpochyby byl, nepokračoval v podpoře Osy odporu.

Nicméně proíránská média v regionu zdůrazňují jiný aspekt: stejně jako mluvčí Revolučních gard tvrdí, že čas pracuje v ve prospěch Teheránu.

Takto argumentují články zveřejněné na internetových stránkách libanonské televize Al Mayadeen, která je napojena na Írán. Tvrdí, že Izraelci tlačí na válku a využívají k tomu eskalaci, včetně zabití Haníji, ale také téhož dne významného velitele Hizballáhu Fuáda Šukra v Bejrútu. Je to proto, že se domnívají, že – Válka je vzhledem k omezeným možnostem, které mají k dispozici, možná. Navíc jakákoli budoucí válka bude nepochybně vedena za mnohem náročnějších podmínek, jak jsme se mohli dočíst v jedné z prvních analýz tohoto typu, kterou 3. srpna zveřejnil Ali Jezzini.

Podle proíránských odborníků je tomu tak především proto, že izraelská národní bezpečnostní doktrína předpokládá strategii absolutního odstrašení, tj. takovou projekci síly v regionu, která by v co největší míře odstrašila potenciální agresory. To je v souladu s tím, co izraelská vláda uvedla v oficiálních prohlášeních a dokumentech.

Z pohledu Izraele navíc sílí síly Osy odporu (síly spojenců Íránu v regionu, včetně iráckých šíitských milicí, Hizballáhu, hnutí Hútíů v Jemenu a syrské vlády), což snižuje technologickou výhodu Izraele. Příkladem toho jsou mimo jiné útoky Hútíů na Izrael, ale také nedávná mediální prezentace raketového arzenálu Hizballáhu nebo dohody podepsané mezi Teheránem a Moskvou.

Za třetí, podle íránských odborníků existuje možnost, že podpora USA Izraeli nemusí být v budoucnu zaručena. Domnívají se, že je to důsledek kombinace domácích faktorů a také možnosti zapojení země do jiných válečných konfliktů, například ve východní Asii. Kromě toho lze tvrdit, že Izrael je stále více vylučován z mezinárodní politiky, o čemž svědčí sankce uvalené na osadníky a probíhající debata kolem zbrojního embarga na evropské země.

Kromě toho, jak naznačují i analýzy a texty publikované mj. Haaretz a New York Times, hrají vnitřní rozpory, které existovaly již před 7. říjnem a v poslední době se ještě více aktivizovaly v podobě sporů o dohodu s Hamásem a výměnu rukojmích, stále důležitější roli ve vnitřní politice Izraele. V současné době se na stránkách Haaretzu objevují výzvy k masové občanské neposlušnosti, a nečiní tak jen tak někdo – vyzývá k ní bývalý premiér Ehud Barak. Cílem mobilizace by bylo svržení krajně pravicové vlády. Otázkou je, jaká by byla reakce. Zdá se, že možné je všechno, včetně omezené občanské války. Ze sionistického hlediska se tedy zdá být rozumné eliminovat ty, kteří představují největší hrozbu a kteří vždy zůstanou ve stínu této optiky, pokud si chceme zajistit další přežití.

Bylo by nepřesné tvrdit, že se jedná o ojedinělý názor. Spíše se jedná o názor, který je v Teheránu široce rozšířen a který posílily nedávné komentáře Alímohammada Nainiho.

Navíc vše nasvědčuje tomu, že Izrael není bez podpory svých spojenců – jak ví i Írán – schopen eskalovat současný konflikt, ať už libanonským, nebo íránským směrem, pokud se jen podaří tyto dvě strany od sebe oddělit. Poslední íránská odpověď na izraelskou agresi z 13. dubna letošního roku, přestože byla doslova oficiálně i neoficiálně oznámena, přetížila počtem raket, jejich dráhou letu, prostřednictvím kontaktů mimo jiné jordánské diplomacie (která je spojencem USA) s protějšky v Teheránu obranné možnosti Izraele.

Slavný americký odborník John Mearsheimer, známý svými analýzami psanými v duchu politického realismu, ale také přední polský blízkovýchodní analytik Wojciech Szewko upozorňují, že je možné, že až polovinu raket a dronů sestřelily americké síly, jejich letištní skupiny a jednotky v regionu. Důležité je, že na obraně izraelského nebe se podílela i jordánská protiraketová obrana. To vše proto, aby se zabránilo eskalaci, která také nebyla cílem Teheránu. Celá dubnová operace byla zřejmě zamýšlena jako průzkum bojiště v kontrolovaných podmínkách.

Pokud tomu tak je, Izrael se objektivně ocitl v situaci, kdy jedinou cestou vpřed, zejména optikou současného vedení, nad nímž visí potenciální tresty vězení, je eskalace. Na druhou stranu Netanjahuova vláda je nyní posílena. Joe Biden byl s pompou propuštěn a jeho snahy o zajištění příměří v podobě neustálých Blinkenových výprav byly izraelskou krajní pravicí zcela zesměšněny. O jaké úsilí se však jednalo, když USA zároveň poslaly Izraeli 20 miliard na zbrojní pomoc? No právě.

Kromě toho radikalizovaná izraelská společnost, i když Bibiho nepodporuje, podporuje jeho činy, včetně mučení a vraždění nevinných Palestinců. Neexistují zde bezúhonní lidé, pouze ti, kteří se na tom více či méně podílejí.

Na druhou stranu i kdyby došlo k eskalaci v Libanonu, jako tomu bylo 24. a 25. srpna, Írán udělá vše pro to, aby ji zastavil.

Slovy svých ministrů Netanjahu signalizuje: chceme válku. Jeho vzkaz je jasný: chceme podporu spojenců, chceme… eskalaci s Íránem. K tangu jsou však zapotřebí dva. Teherán se zatím bude držet zpátky, protože v budoucnu může dosáhnout více.

About The Author